Dnes je zvláštní den..jsem již několik dní na cestě..Španělsko, pouť do Santiaga. I ostatní poutníci-Peregrinos-to cítí..jdou sami, rozjímají, fotí.
Krajina je lehce zvlněná, je ticho a klid a nikdo nepospíchá. Scházím z kopečka po klikaté cestě a před očima vyvstávají první břízky z blízkého hájku. Nebe je modré a jemný větřík nese houfy zlatozlatých březových lístků. Vznáší se nahoru, dolů, poletují v kruzích a místy skoro stojí ve vzduchu. Dech se tají...
Sundavám batoh, usedám na suchou vyhřátou trávu a jen se dívám. Čas tu stojí, je jen teď a tady.
Mám pro sebe celou věčnost..
Kolem se povaluje spousta větví. Zkoumám suchou a pevnou, a rozhoduji se konečně si vyřezat poutní hůl.
Pár hodin jen šumí les, vznáší se zlaté listí a můj nůž škrábe o větev.
Hůl je hotova.
Pomalu si stoupám a opouštím to kouzelné místo, kde jistojistě žijí nějaké neviditelné a kouzelné bytosti.
Má drahá hůl..kolem jejího úchytu se později točili všichni svatí opatrovníci svaté cesty a smáli se na mě.
Zůstala v hospůdce v jedné vesničce, do které se vcházelo přes kamenný můstek.
Vyměnila jsem jí nevědomky za hru na harmoniku, kterou mi půjčila hodná číšnice..Uno café con leche, por favor..gracias, buen camino :)
